Home  Členové týmu  O nás  Kalendář her  Pomůcky k šifrování  Zajímavé odkazy  Fotogalerie  šifra měsíce

 

JTHTN v honbě za Indiana Jonesem na Matrixu 2012

Beru si svůj australský plášť, klobouk a sháním u dětí bič. Přeci nevyrazím na letošní ročník Matrixu ve stylu Indiana Jonese v péřovce! Bič dokonce umí zahrát Indiho znělku. Paráda, to určitě využiju proti trudomyslnosti. Cestou na místo srazu sklízím výmluvné pohledy okolních lidí. Že by měli dnes v blázinci den otevřených dveří?

Filip svůj plášť kvůli slunci nevzal, ale má alespoň klobouk. To je naštěstí na startu docela oblíbená rekvizita, takže splývám s davem. Jdu si pro zadání první šifry a s týmem máme radost, že kluci z Chlíftýmu stojí až za mnou - aspoň na startu jsme před nimi. J Z reproduktoru zaznívá nevýrazná hudba, ale už se valí kámen a přibíhá doktor Jones. Matrix 2012 právě začal…

Plni odhodlání pečlivě prozkoumáváme mapku Kunratického lesa. Rastr 9x9, máme 81 písmen. A hele zříceniny. Přišli jsme na to asi bohužel příliš rychle. Na mapě vidíme zříceniny 3 a tak se bez většího přemýšlení rozdělujeme a vyrážíme přímo k nim. No a tím se odsuzujeme k dalším 3 hodinám bloudění po Kunratickém lese, vyluštění 2 dílčích šifer a návštěvě prázdných míst. Na sudoku nakonec přicházíme pod stříškou v hospodě u piva. Škoda škoda. Pozitivní na tom je alespoň fakt, že jsme pod stříškou přežíváme první matrixovou přeháňku.

Využíváme jediný autobus ve hře a míříme k zámečku do Kunratic. Filip mě ještě mučí představou zapomenuté mapy v autobuse, ale to již dostáváme tajemný balíček a poprvé zjišťujeme naši pozici ve hře. 40?! No to je paráda. A to tu ještě vidíme minimálně 8 týmů sedět a luštit. A navíc téměř hned chápeme co s tím – máme rozdílné části lopatky a ty vykreslí graficky písmenka.

Jdeme na to. Tak jdeme na to říkám! Prostě to vezmeme a ty části dáme do pozic! Tak to udělej, ať už jdeme ne? Sakra sakra sakra. Vždyť je to tak jasné. Má se použít pytlík od lopatky? Ten s tím uchem? Nebo je to nějak jinak? A co ten třetí nesmyslný rozměr. Funím pro nápovědu a zpět. Drobná chybka při vyzvednutí nápovědy je nefunkční foťák a absence tužky a papíru. Navíc umím kreslit asi jako Salvador Dalí po flašce rumu s LSD. Všechny týmy přicházejí a po chvíli mizí, jen my tu tvrdneme. Je tma a jsme tu skoro 3 hodiny (pozn. dámské části týmu - navrhujeme přesun do hospody, kde je možné se ohřát, dát si teplou polévku a vůbec se trochu projít proti trudomyslnosti. Chlapi ale raději tvrdnou v parku, tak se vydáváme k Bezuchům bez nich, pak ještě jednou k rybníku zkontrolovat nápovědu). Z parku nás vyhazují hlídači a my smutně míříme někam pod lampu. Nakonec se nám daří vytvořit nějaká zdeformovaná písmena jen pomocí dvou rozměrů a třetí číslo zcela ignorujeme. Ve 2/3 písmen přichází řešení v SMS. Nálada je bídná.

Osm hodin! Osm hodin nám trvaly první dvě šifry. Deja vu z loňské Tmou. A přitom jsme princip znali a měli zapsaný mezi nápady. Mohli jsme bez problémů odejít po 2 hodinách. Jediné co nám dělá radost je zvolený směr na Modřany, kde většina týmu bydlí. A také umístění na 52. místě na trojce. To je opravdu nečekané.

Celkem svižně vyhledáváme na autobusové zastávce známé osobnosti a vrháme se na svátky. Trošku nám do toho kibicují okolní cestující a tak raději nacházíme Kalibárnu a mizíme do noci. Hladina rybníka je temná a v noci svítí lampičky jen jednoho týmu. Pro šifru jsem šel sám a to se nám bohužel vymstilo. Než se mi jí s Filipovou pomocí podařilo najít, uběhla určitě půlhodina a před nás se dostalo několik týmů. Proklínám sebe za nedůslednost v hledání a organizátory za absenci upřesnítek. Hledáme troj-písmenná slova a Filip nás směruje na mapu Československa. Plavání nás tedy naštěstí minulo.

Zato při přesunu nás neminulo bahno, rosa a ploty. Někde jsme zabloudili v polích a přes kilometr navíc nám ke štěstí nepřidal. Mě začali pekelně bolet záda, při hledání šifry v Cholupicích jsme ztratili další čtvrthodinu a zima přituhuje. A místním psům se vůbec, ale vůbec nelíbíme. Po chvilce vysíláme jediného pohyblivého člověka (Filipa) pro nápovědu a my se snažíme s tím pohnout bez něj. Míša navrhuje les, řeka a budova, což sice zapisujeme, ale také suverénně ignorujeme. Proč se s tím psaním vůbec zdržujeme? Naštěstí nám nápověda pomohla a cesta z kopečka do údolí nás rozehřála. To jsme ještě netušili, že za chvilku budeme zahřátí až moc.

Příšerný netvor vydal své tajemství a podle statistik nejrychleji ze všech řešíme problém s předponami. Jdeme temným lesem v Komořanech a cestou do ukrutného kopce málem vypouštíme duši. Začíná pršet a blíží se ráno. Do pasti odvážně vstupuji já a díky a během chvilky jsem z ní venku. Kolem je odhadem deset týmů a my jsme opět okolo 40 místa. Pojďme tu někoho trhnout! Bohužel přichází ranní krize a holky nevzbudil ani nádherný východ slunce (copak slunce, ale ptáci řvali, brouci dupali a kytky smrděly - kdo v tom má spát??? A východ slunce máme mimochodem vyfocený, tak co? - Katka). Ovšem princip jsme našli záhy a tak se ploužíme k našemu předposlednímu stanovišti.

A ploužení to opravdu je. Jedinej kdo se pohybuje rychleji, než želva, je Filip. My ostatní toho už máme plné brýle. Keltské hradiště suprově zapadá do tématu hry a my bojujeme s měsícem a záhadnou zprávou. Princip NEWS už ve své šifře použil Filip před dvěma roky, takže nás to nepřekvapuje. Bohužel v textu přehlížíme slovo „park“ a nápad s přiřazením směrů vůbec nepřišel. Písmena k fázím měsíce zkoušíme, ale ne dost důsledně. Týmy opět mizí, i když zde věříme, že možná spíš domů. Rozhodujeme se pro přesun proti trudomyslnosti směr Zbraslav.

V blízkém altánku si sedáme a já už moc nevěřím v další posun. Blíží se desátá a bolí mě celý člověk. Jaké je pak mé překvapení, když Katka luští šifru principem, který jsme měli před hodinou a jen jsme nevyzkoušeli všechny možnosti. Řítíme se rychlostí 2 km/hodinu z kopce a vrzání našich kloubů a kostí děsí lesní zvěř.

Na dětském hřišti potkáváme 2 unavené týmy. Při pohledu na kameny nás hříchy napadají okamžitě, ale že bychom stihli dojit společně na Závist, už kvůli času nehrozí. Takže vyráží jen Filip a my se snažíme z toho něco vykoukat. A to byla možná chyba. Z těch obrázků jsme totiž vykoukali i nedaleké kóty 346 a 347 (odvozeno z pořadí zobrazených hříchů). To vypadá logičtěji, než Závist získaná jen ze 3 kamenů. A tak Filipa 300 metrů od desáté šifry odvoláváme.


Končíme tedy letošní Matrix na krásné 40. pozici. Nikdy jsme ještě nešli velkou šifrovačku takto vepředu. Většinou vidíme řadu týmů před i za námi a na stanovištích bývá narváno. Tentokrát to byla zcela jiná hra a z úspěchu máme velkou radost. Celé tělo bolí, ale už se těšíme na půlku května a Bednu. Jediné s čím nemohu být já osobně spokojen je naše nedůslednost. Víme to o sobě a nejsme schopni to překonat. Hlavně díky ní jsme v průběhu hry ztratili zcela jistě 6-7 hodin a dosaženou 10. šifru.

Chtěl bych poděkovat organizátorům za výbornou hru. Matrix prostě nezklamal a budeme se k němu moc rádi napřesrok vracet. Šifry byly opravdu nekonvenční a spojení s tématem opět dokonalé. Díky za Váš čas. A našemu týmu musím poděkovat také. I když to bylo vyčerpávající, poprali jsme se s tím až do konce a zase jsme se zlepšili. A i když žbrblám na naše chyby jako vždy, musíte mne brát s rezervou. Snad už se známe nějaký ten pátek ne? J