Home  Členové týmu  O nás  Kalendář her  Pomůcky k šifrování  Zajímavé odkazy  Fotogalerie

JTHTN Reportáž - Tmou 2010

Tmou 2010

 

Na letošní Tmou, pro nás druhou v pořadí, jsme vyjeli plni optimismu, nadějí a těšení se. Počasí bylo nádherné, i to přispělo k optimistické náladě. První drobný zádrhel přišel hned na trase mezi Modřanama a Podolím, kam jsme jeli nabrat Martina, když jsem zjistila, že mi chybí naprosto zásadní věc - teplá bunda. Takže jsem rychle volala Martinovi, aby mi nějakou půjčil od Irči, jeho ženy. Tím mi zachránil život poprvé. A mohli jsme vyjet směr Brno, kde na nás už čekal Filip, který pobýval na Moravě už od čtvrtka. Užíval si ve sklípku v Hustopečích a my mohli jen doufat, že si zase neužil natolik, aby pro nás byl nepoužitelný. Pověřili jsme ho zajištěním celodenních jízdenek. Netušili jsme, že to nebude tak jednoduché, jak se zdá. Oběhal několikero trafik, než uspěl. A trafikanti se divili, čím to, že se najednou tolik prodávají a oni nemají dostatečné zásoby!

Loňský rok jsme ukončili na desáté šifře díky pěti a půl hodinovému záseku na osmičce (rodokmen), letos jsme doufali v další metu, tedy minimálně jedenáctku. Podle slov Martina - jedenáctka by udělala radost, dvanáctka by byla bomba a třináctka zatím nedostižný sen. Ještě sem pro úplnost vkládám jeho stručný popis kvalifikace: „Kvalifikace nám krásně odsejpala, ale úroveň čtyři jsme ani za tři a půl hodiny nepřekonali. Smutně jsme seděli kolem stolu a schlíple očekávali vyhlášení pořadí. V duchu jsem přemýšlel, jaké že to video budeme natáčet. O to větší byla následně radost, že letošní kvalifikace byla náročnější než vloni a že nám náš čas bohatě stačil k postupu.“ K tomu ještě dodávám, že jsem byla fakt ráda, že jsme video nenatáčeli, protože když si představím, jak naši produkci, kterou jsme plánovali, sleduje asi tisíc lidí na stadionu při první šifře....

Na určené místo jsme dorazili poměrně včas, s lehkým časovým předstihem. Cestou nás pěkně orosilo, když jsme viděli ve druhém směru kolonu vytvořenou díky hořícímu autu. Při představě, že by hořelo v našem směru... V okolí hřiště už se pohybovali známé postavičky - velké batohy, kostkované kalhoty, v očích nadšení... Na hřišti už bylo poměrně rušno, vlajky vlály, týmy se zdravily, panovala dobrá nálada. Obdivovali jsme vybavení některých týmů, zejména luxusní křesílka, ač jsme, vzhledem k našemu věku, poměrně rozmazleně vybaveni, toto ještě nemáme. Usedli jsme v rozumné vzdálenosti, Filda povečeřel Brufen, přeci jen se na něm sklípek trochu podepsal, a pozorovali jsme cvrkot, četli si instrukce a vtipkovali na téma zařazení kamasutry do šifrovacích pomůcek. Navedly nás na něj odkazy na POLOHU 2a a 2b a typický vzor na střeše nafukovací haly. Naše představy jsme dotáhly do té podoby, že v rozsvícené nafukovačce bude probíhat stínové divadlo na „dané téma“ J.

Zahájení hry se nám moc líbilo. Ozvučení bylo letos skvělé a hymna měla grády, jaké má mít. Tým za námi z plných plic zpíval a Filda si také zanotoval. Já jsem si to užívala, protože jsem tuto atmosféru zažila poprvé, vloni jsem za týmem dorazila až kolem deváté večerní a o zahájení tak přišla. Martina mrazilo v zádech a všichni jsme byli natěšení.

1. Úvod

Martin s Fildou měli videa poctivě prohlídnutá, takže okamžitě poznali, co se nám promítá. Zpočátku jsme udělali velkou chybu. Nechali jsme zapisovat jen Martina, ten chudák nestíhal naše postřehy, takže zapisování velkých písmen nejdřív, ostatní bylo poměrně chaotické, jak se Martin snažil zapisovat, sledovat videa a ještě vnímat, co říkáme. Asi v půlce druhé sady přišel nápad, co s tím. Já jsem ještě znovu zapisovala průběh změn a ostatní se zatím snažili z již napsaného vydolovat polohy, pak ode mě překontrolovali nejasnosti a mohli jsme vyběhnout. Odcházeli jsme zhruba po 45 minutách, což považujeme za velký úspěch, zejména po loňských dvou hodinách a minulém sovím zahajovacím debaklu.

2. Fólie a papír

Domluvili jsme se, že Martin zaběhne pro jednu šifru, zbytek týmu pro druhou a sejdeme se. Organizaci jsme trochu nezvládli, projevila se naše neznalost Brna, okolo Zelného trhu jsme se hledali zbytečně déle, než bylo třeba. Navíc Martin neměl svoji celodenní jízdenku, tak jel trolejbusem načerno a my jsme mu nešli naproti, jak bylo původně domluveno, ale usadili jsme se na náměstí před divadlem, pak po telefonátu Fildy s Martinem zase vše sbalili, vypravili se na hlavní, kde jsme se konečně sešli a opět se vrátili tam, odkud jsme pět minut předtím odešli. Zlepšení nálady v této situaci přinesl Martinovi fakt, že z trolejbusu viděl usilovně luštící Pralinky, takže věděl, že jdeme mistrům těsně za patama. Animovaný papír považujeme za geniální, moc se nám šifra líbila. Princip písmen přišel okamžitě, nápad jízdou koleček také a za chvilku už jsme vyráželi směr Komín.

3. Milé týmy

Jeli jsme trolejbusem nacpaným k prasknutí, tým vedle týmu, bágl na báglu, veselá nálada, vpředu někdo vtipně vykřikuje: „kontrola jízdenek“, cestující netušící, o co jde, měli pravděpodobně večer doma co vyprávět. Vystupujeme a předhání nás členka Albertů zabalená do vlajky. Jsme na tom stejně jako Alberti? Herní nirvána! Martinův blažený výraz nelze ani popsat. Bereme to za nima zkratkou křovinami, doufáme, že si nevezmem na botě nějaký suvenýrek a usedáme na hřišti pod silné světlo. Děti kopající do meruny byly asi taky trochu v šoku, co se jim to tlačí na hřiště Všechny lavičky byly záhy obsazeny. Sobího hnusce jsme objevili velice rychle a já jsem brzy našla i spojení prvních a posledních slov. Na pády a druhy jsme ale hned nepřišli, tak nám chvilkama vycházeli blbosti. Nejdřív jsme to zkoušeli jen v hlavě, pak jsme si slova vypsali, trochu se nad tím dohadovali, ale výsledek se dostavil. Filda se později přiznal, že ho pády a druhy napadly, ale zpytoval svědomí kvůli předchozí špatné organizaci našeho setkání s Martinem, tak byl poněkud v útlumu. Sice jsme to mohli mít i rychleji, nebyla to těžká šifra, ale zase nějak dlouhý zásek to taky nebyl.

4. Nastřihávací

Při přesunu nám ujel trolejbus před nosem. Smůla. Nicméně jsme, v rámci šetření našich sil do budoucna, počkali na další. Čekali jsme deset minut, pak přišel další tým, čekal asi deset vteřin a přijel autobus. Na smyčce bylo poměrně živo. Vzali jsme si listy se šifrou a hned bylo jasné, že se bude stříhat. Na nic jsme nečekali a když bylo rozstříháno, zjistili jsme, že šifra je oboustranná. K našemu velkému štěstí toto pozdní zjištění nijak nevadilo. My holky jsme nechaly kluky stříhat a našly si klidné místečko k odskočení. Tomáš rychle odhadl budoucí tvar. Po prvním vytvoření vznikl tvar kytičky z jiné dimenze, takže jsme na to šli znovu. Stejně jako jiné týmy jsme se bavili hláškami o strkání penisů do vagíny apod. To už nám to začalo krásně zapadat. Asociace jsou naše silná stránka, takže jsme za chvilku mířili k další šifře. Tentokrát jsme nečekali na autobus a vzali to pěšky.

5. Vrcholová

Přesuny jsou naše slabé místo. Roli v tom má určitě i věk, přeci jen bysme některým týmům mohli dělat rodiče. Tento přesun jsme zatím zvládali, nohy nebolely, ale terén nebyl nejpřátelštější. Šlapali jsme optimisticky, netuše, že si jdeme na náš největší a nejzbytečnější zákys hry. Na stanovšti bylo opět plno týmů. Sedli jsme si pod lampu kousek od zastávky a pozorovali, jak rychle týmy mizí tramvají číslo jedna. To bude nějaká parádička a za chvilku určitě mizíme taky. Omyl... Vidíme použitelná písmena, to bude transpozice. Řešení tedy jasné, jen to přečíst jinak. Ale jak? Podařilo se nám „vyscrablit“ správně celou nápovědu, ze které jsme pochopili, že jsou tam ještě neviditelné hory. Vytvářeli jsme kopce a kopečky, koukali na to ze všech směrů a ne a ne se chytit. Vesle jsme ignorovali Markétino upozornění na K2. Princip nám stále unikal. S Markétou jsme začínaly klížit, tak jsme se na hodinku zabalily do spacáku a nechaly to na chlapech. Mezitím všechny týmy pomalu mizely a odjela i poslední tramvaj. Martina naštěstí napadlo, že se to snad bude číst přes vrcholy. Nic v tom stále neviděl, ale nápadu se chytil Tomáš a našel Kilimanjaro. Z limbu nás s Markétou probral vítězný jásot, vmžiku jsme byly probuzené a pomáhaly dávat kopce do správného pořadí. Filip googlil, přeci jen ty výšky v hlavně úplně přesně nemáme.

6. Rozcestníky

Na další stanoviště opět přesun pěšky, tramvaje už nejezdí a noční autobus jsme prostě ignorovali. Nebylo to tak daleko a po čtyřhodinovém sezením na fleku jsme se alespoň protáhli. Další stanoviště bylo obleženo světluškami (naše interní pojmenování týmů s čelovkami). Trochu nám to zvedlo náladu - nebudeme poslední! Ale vyvolalo to i obavy, že jde o těžkou šifru, když je tu tak naštosováno. Nechali jsme Markétu hlídat bagáž a ve čtyřech vlezli do bludiště, zalézali, vylézali, kontrolovali a velice pečlivě zapisovali, což se nám osvědčilo už z loňského bludiště. Vlastní luštění bylo hned, napadlo mě spočítat, na kolik kroků se jde mezi šipkou a místem a hned bylo jasno, že jde o abecedu. Směry jasně naznačovaly jednosměrky, pořadí také bylo jasné. Naše nejúspěšnější letošní šifra. Mizíme a jsme opět plni elánu a optimismu.

7. Kde má auto A

Cesta trochu delší a potkáváme v protisměru schlíplý tým. Na stanovišti je nám jasno, že neprošli protihluzní kontrolou. Po obdržení pytlíku jsme odhadovali obsah na nějaké dortíky J. Dostali jsme informaci, že autobus zrovna odjel a další pojede až za nějakých dvacet minut, ale jel hned, tak jsme nastoupili a za jízdy skládali obrázky. Všem se nám při čtení v autobuse dělá špatně, tak to bylo trochu náročnější. Soustředili jsme se na zadání a nikdo nekoukal na cestu, jen já jsem trochu sledovala, kam to vlastně jedeme a všimla si názvu jedné vesnice, kterou jsme projížděli a pak odbočky 4 km na Veverskou Bitýšku. Ale to bylo taky jediný, čím jsme se mohli orientovat, kam nás to vlastně dovezli.

Noční atmosféra lesa obleženého desítkami týmů byla skvělá. Velký počet týmů a občasné poznámky okolo naznačují, že nepůjde o lehkou šifru. Markéta hodně napomohla prvnímu kroku vyluštění, když navrhla slepení kostky a ukázala, jak na to. Učitelka z mateřinky se nezapře! Ale tím jsme na delší dobu skončili. Pokoušeli jsme se o různé morseovky a podobně, ale nic se nám nedařilo. Vypravila jsem se kounout, kam až jsou týmy a byla v šoku, že jich je opravdu plný les. Spousta hráčů pospávala. I my s Markétou jsme si daly druhé kolečko odpočinku. A opět nás budí vítězný šum. Po cca dvou a půl hodinách přišly tři zásadní nápady najednou - řeší se jako 3D útvar, zjistili jsme, kde má auto A a nalezení všech A v dosahu. Velkou zásluhu měl na prolomení šifry Tomáš. Chvilku nám trvalo zjistit, kde vlastně jsme. Martin objevil mapku a informační tabuli a naštěstí jsme brzy našli i modrou značku. Ale vůbec se nám ta situace, že nevíme, kde vlastně jsme, nelíbila.

8. Mřížka s čísly

Na MHD už jsme mohli zapomenout. Pomalu se začalo rozednívat a my jsme vyrazili na strastiplný přesun. V lese potkáváme několik týmů jdoucích jiným směrem než my. Narozdíl od nás, oni šli po cestě. Filip rozhodl, že jeho práce s mapou, lišejníky a cit pro magnetické pole Země nás dovedou na paseku i bez cest. A bez větších konzultací prostě vyrazil. Takže my jsme s brbláním chtě nechtě vyrazili za ním. Potkali jsme několik dalších týmů, většinou dost zmatených a dezorientovaných. Martin mi pomohl cestou s batohem a podruhé mi tím zachránil život, zejména do jednoho krpálu. Sám chudák skoro vypustil duši. Naštěstí jsme dorazili na paseku, kde nás čekala odměna v podobě nejrychlejší šifry a zjištění, že i po dvou zákysech jsme někde uprostřed startovního pole. Jak jsem viděla nuly, jedničky... hned mě napadly miny. Martin zajásal, že v tomhle jsme dobrý a taky že to za chvilku měl vybarvený. Filda byl naštvaný, protože pro nás už delší dobu měl podobnou šifru připravenou a teď má po ptákách. Při odcházení jsme rozesmutnili jiný tým, který seděl na šifře už značnou dobu a naše ujištění, že je lehká je příliš nepovzbudilo. Jen nás upozornili, že jdeme asi špatně, protože jdeme opačným směrem, než jak odcházely jiné týmy, ale tomu jsme se jen smáli, dokud jsme asi po sto metrech nezjistili, že fakt jdeme na druhou stranu. Když jsme se vraceli, smál se ten druhý tým.

9. Akt

Filip opět navrhuje přesun terénem a ne po cestě, jako chodí ostatní týmy. Moje protesty mi byly na úplný, ale totální ...nic a při závistivém sledování slovenského týmu, který vesele vyráží po vrstevnici po cestičce se schlíple připojuji ke svému týmu, který to bere roklema, bloudí, nadává a nakonec doráží na žlutou trasu, kterou jít nechtěl. Z pozdějších reportáží zjišťujeme, že Tykadla pravděpodobně volila stejně prima trasu jako my. Nechápeme, jak některé týmy mohly absolvovat tento přesun potmě. Filip už vidí, že trasa nebyla nejlépe zvolena, tak se nás snaží povzbudit slavnou hláškou: „je to sice dál, zato horší cesta“. Popel si na hlavu sypal ještě tak týden po akci. Přestože byla vteřina, kdy jsem měla chuť omotat svoje prsty okolo jeho krčku, tak mi ho bylo potom líto, jak je z toho celej špatnej. Zejména, když jsme dorazili k přehradě a slovenský tým už  usazenej dešifroval. Opět je zde plno týmů, dost z nich viditelně ospalých, tak nám dochází, že to opět nebude žádná hračka. A taky není. Analýza napovídá 16 písmen a rastr. Markéta objevuje samohlásky. Toto všechno jsme měli poměrně rychle. Ale pak to přestalo jít. Navíc u vody byla dost zima, takže jsme opět navlékali to, co jsme předtím odhazovali, Kluci měli propocené oblečení, Filda tak, že se mu na mikině propotila písmena z trika. Naštěstí vycházející slunce zimu trochu krotilo. Ale šlo to pomalu. Zkoušeli jsme opět všechno možné, barevně si značili shluky smohlásek, zjišťovali, která písmena se v šifře budou opakovat a odhadovali další postup. V zápisu jsme měli chybu, což nám také nepřispělo k rychlému výkonu. V průběhu si Markéta, Filda a Tomáš postupně na chvilku usnuli. Martin tipoval, že další cíl bude hrad Veveří. Ale našroubovat jsme ho tam nedokázali. V jedenáct hodin se rozhodujeme pro přesun, zkusíme dojít na Janovu louku  tam to doluštit. Luštit budeme i cestou. Měli jsme na výběr ze dvou směrů, vybrali jsme si ten opačný, než ten, ze kterého jsme přišli. Vedl také k autobusu, kdybysme na šifru nepřišli, dalo se aspoň odjet. Cestou Martin s Filipem koukají a luští. Objevili chybu v zápise a tím nám hned Veveří začalo dávat smysl. Už jsme to měli celkem jasný, chyběla nám asi čtyři písmena, ale princip jsme pořád nechápali. To, že máme jít na hrad, ale bylo jasný. Cestou jsme řešili etičnost našeho postupu. Ani jsme nepotkávali týmy, takže haluzení se nekonalo, prostě jsme si pomocí mapy a toho, co nám vychází dali cíl dohromady.

10. Kolečka a obrázky

Filda šifru vyzvedl těsně před dvanáctou. U kontroly přiznal, že jsme nedoluštili šifru úplně, ale hrad jsme z ní vydolovali, tak jsme šifru dostali. Viděli jsme ujíždějící autobus a pokusili se ještě rychle něco vymyslet. Objevili jsme kovy, pochopili rotování, ale snažili jsme se dávat k sobě stejně kovy, takže nám nic nevycházelo. Mezitím odbila dvanáctá a hra skončila. Autobus do Brna jede samozřejmě až déle než za hodinu. Některé týmy se rozhodují pro stopování, jiné čekají. My jsme si vyprosili odvoz od brněnského kolegy šifraře, který vyzvedl řidiče a odvezl je k autům. Než se vrátili, odjel ten autobus, na který se nám nechtělo čekat. Martin se alespoň trochu prospal a my s Markétou přemýšlely, jestli se nepodíváme na hrad a nezkusíme najít nějakou kešku, pokud tam nějaká je, ale další kopec už byl pro nás nepřekonatelný.

Cesta domů byla únavná, Martin jel s Filipem, aby ho zabavoval a on neusnul za volantem, my holky s Tomášem. Cestou jsme se zastavili u Mekáče, kde jsme potkali jiný tým, který nám vysvětlil vyřešení šifry Akt. Nechápeme, že nás to nenapadlo!

Závěrem

Šifry na letošní Tmou se nám moc líbily. Délka přesunů byla poměrně optimální, až na ten terénní přesun mezi sedmičkou a osmičkou a posléze osmičkou a devítkou. Byla tu spousta zajímavých nápadů - filmy týmů, kytička, bludiště, kostičky... Hodně šifer jsme dali rychle, ale byly i zákysy. Ve výsledku jsme s naším neoficiálním umístěním spokojeni, i když Martin po hře byl vlastně nespokojen, protože jsme nedosáhli více než desítky. Ale zbytek týmu byl tak spokojen, že snad i on už je. Zejména, když si přečetl reportáž Albertů...

Děkujeme organizátorům a doufáme, že třináctá Tmou naši zákysovou smůlu prorazí a že se příblížíme blíže k cíli. Za rok snad nashledanou!

Za tým J. T. H. T. N. Katka